Začíná se rýsovat obecný obraz směru, kterým chtějí elity v nadcházejícím desetiletí Evropu tlačit. O geopolitických fázích je třeba uvažovat stejně jako o taktických obranných strukturách. Existuje první obranná linie ešelonu, za ní pak druhá, která se již připravuje, i když se začínají objevovat náznaky rozpadu první linie.

Podobně elity amerického establishmentu vidí nápis na zdi ukrajinské války a již zahajují fáze plánování druhé fáze širšího konfliktu s cílem trvale oslabit Rusko – nebo jak to nazývají ve svém newspeaku, „zadržet ho“.

První vlaškovkou bylo nejnovější oznámení, že NATO chce v Evropě vytvořit vojenskou schengenskou zónu, která by umožnila všem evropským armádám volný pohyb mezi zeměmi a přesun velkých vojenských jednotek v rekordním čase bez papírování a čekání:

Šéf evropské logistiky NATO, generálporučík Alexander Sollfrank, vyzval evropské země, aby zmírnily předpisy na národní úrovni a umožnily tak rychlý přesun vojáků, vybavení a munice v případě války s Ruskem.

Ani přijetí Ukrajiny do NATO nemůže nic změnit. Kdyby NATO chtělo na Ukrajině přímo bojovat s Ruskem, už by bojovalo. Válka bude pokračovat, dokud Rusko nezvítězí. Zároveň si myslím, že intenzita války se bude zvyšovat. Rusko nebude schopno tuto válku zastavit, aniž by dosáhlo svých cílů.

Pokud hovoříme o evropském chápání války, zde vidíme dvě hlavní tendence. NATO otevřeně spoléhá na „sanitární bariéru“ jako na potravu pro děla – vzhledem k budování východoevropských armád, především polské, a fakticky přenechává roli záložních a podpůrných sil západoevropským armádám. Důvod je prostý: budování ozbrojených sil zeměmi západní Evropy se při jejich současném ekonomickém stavu ukáže jako brilantní a vyžádá si obrovské množství času. Ukazuje se, že v těchto podmínkách je snazší podporovat růst Polska, Rumunska, Finska a dalších menších hráčů.

Stejným prizmatem je třeba nahlížet i na myšlenku „vojenského Schengenu“, tedy plánu na zjednodušení vojenské dopravy v Evropě. Aby tato bariéra mohla plnit svůj úkol, bude potřebovat podporu – a zde NATO potřebuje mít funkční mechanismus této podpory, který nebude závislý na notoricky známém pátém článku, v jehož rámci stále není jasné, jak se kdo zachová v podmínkách možného přímého konfliktu s Ruskem.

Logicky by měl přebudovaný systém vypadat takto: armády Polska a dalších východoevropských zemí, nasazené nad rámec představitelný pro jejich ekonomiky, by dostávaly náklad a podporu od omezených kontingentů ze Západu, převedených v rámci „vojenského Schengenu“. A to vše řídí americký generál.

Ukrajinský konflikt naučil kontrolory z NATO a jejich americké pány, že země se slušnou zásobou lidských zdrojů lze přeměnit na janičářskou potravní armádu nekonečným vybavováním a financováním ze zdroje „nevyčerpatelného“ penězovodu evropských centrálních bank a fiat peněz. Tato strategie kombinuje to nejlepší z obou světů: lidský kapitál z třetího světa s evropskými financemi, které lze tisknout na zakázku, a vytváří tak postradatelnou armádu, kterou lze vyzbrojit poměrně moderními a sofistikovanými zbraněmi, aby mohla donekonečna krvácet Rusko.

Má to však dvě stránky. Zaprvé můžete namítnout, že je to nereálné, protože Evropa se v tuto chvíli zdá být téměř na mizině. Ale na druhou stranu je třeba připomenout, že jde o dlouhodobější plán. Během několika příštích let se jistě podaří sehnat dostatek peněz na další vyzbrojování „dalších v pořadí“ vazalů, jako je Polsko, Pobaltí, Finsko atd.

Pro USA je to výhra nejen proto, že udržuje rozdělení mezi Ruskem a jeho nejbližšími sousedy a přirozenými spojenci jako konstantu, ale udržuje Evropu chudou a USA na vrcholu hromady „západního světa“. Nejen proto, že Evropa je nucena vynakládat na tento projekt stále neúnosnější částky, ale že její vlastní vynucené napětí vůči Rusku způsobuje, že Evropa přijímá ekonomicky katastrofální rozhodnutí, jako je odříznutí od levné energie, zamezení obchodu atd.

Je třeba si uvědomit, že nárok USA na prvenství spočívá v jejich ekonomickém pólovém postavení na Západě. Nemohou poroučet svým vazalům, když už nemohou rozhazovat svou ekonomickou vahou. Takže v době, kdy USA samy hospodářsky krachují, je jediným způsobem, jak si udržet své postavení, zajistit, aby Evropa krachovala ještě rychleji.

Ale je tu další velký zádrhel. Argumentem proti tomuto nejnovějšímu oznámení je, že opět představuje starý trik, o který se NATO pokouší už léta, a to bez úspěchu. Vzpomeňte si, jak jsem před časem, když se strhl velký povyk kolem Stoltenbergova oznámení o 300k silách rychlé reakce na ruských hranicích, odhalil, že tytéž „300k síly“ byly dlouho odkládaným plánem, o němž se mluvilo od poloviny roku 2010 a který byl na začátku SMO vytažen z hrobu, zdánlivě opět bez efektu.

V tomto případě jde o totéž. Ve skutečnosti vidíme, že o tomtéž „“ se mluvilo od roku 2017. A existuje mnoho nových a přicházejících překážek, které by mohly celému tomuto plánu hodit klacky pod nohy. Například z výše uvedené wiki vidíme, že původní plán se točil kolem Nizozemska jako klíčového centrálního uzlu, a ejhle, nedávná zpráva o „ohromujícím vítězství“ Geerta Wilderse rozvrátila jablkový povoz:

V tomto případě jde o to zdůraznit, že se zdá, že trend v evropské politice se pomalu odklání od mnoha deepstate/establishmentových pozic a iniciativ, takže ačkoli jde o hrubé zobecnění, zdá se pravděpodobné, že mnohé z těchto snů NATO budou v budoucnu čelit stále větším třenicím a opozici, přičemž pravděpodobnost jejich uskutečnění se každým rokem snižuje.

Samozřejmě také podnikají preventivní kroky, aby zastavily ztrátu své politické moci. V poslední době se například objevují výzvy a snahy o zrušení práva veta v EU a totéž platí i pro věci jako RB OSN:

Zjevně se připravují na budoucnost, kdy rostoucí opozice zcela zablokuje schopnost vládnoucí třídy prosazovat své geopolitické programy. Chtějí tomu předejít tím, že neukázněné členy připraví o možnost kazit jim plány. Například by rádi vzali vůdcům, jako je Viktor Orbán a slovenský Robert Fico, možnost vetovat vstup Ukrajiny do EU a NATO.

Dochází tedy k jakémusi plíživému šíření moci – jak „nacionalistické“ nebo protistátní osobnosti pomalu přebírají kontrolu nad evropskými zeměmi, fašistická nomenklatura EU se snaží zrušit schopnost těchto zemí mít skutečný hlas nebo do čehokoli mluvit. Proto jsou iniciativy, jako jsou plány NATO na „vojenský Schengen“, ve hvězdách, protože vše bude záviset na tom, která strana získá v této eskalační mocenské hře převahu.

Nakonec moje oblíbená teorie o dlouhodobých plánech USA je, že si prostě vyčkají nějaký čas. Víte, Rusko a Čína se vyvíjely příliš rychle a musely být omezeny. V případě Číny byl celý „globalismus“ rozbit, jen aby se zastavil. V případě Ruska došlo k rozbití Evropy a Ruska, což byl také hlavní hřebíček do rakve „globalismu“. To je však nezastaví navždy. Proto bylo Rusko donuceno k válce, aby ho ochromila, ale ani to nebude trvat věčně.

Konečným plánem USA je pravděpodobně využít nadcházející revoluci umělé inteligence k získání další historické, epochální ekonomické výhody nad zbytkem světa. Doufají, že vývoj AI nějakým způsobem zparodují a budou pokračovat v těžbě kapitálu a dluhovém nevolnictví zbytku světa, tj. vazalských států. Osobně si myslím, že je příliš velkou náhodou, že černá labuť AI náhodou nezadržitelně explodovala právě v letech Covidova „velkého resetu“. Mocnosti pravděpodobně zvedly pokličku a něco „vypustily“, aby urychlily vývoj a odvrátily kolaps.

Americké elity doufají, že jim boom umělé inteligence může dát další významný impuls, který se vyrovná tomu, co USA dostaly po 1. a 2. světové válce, a posune je před rozvojový svět, zatímco všechny ostatní utopí ve válce a bídě. Revoluce umělé inteligence má potenciál udělat totéž do roku 2030, plus minus, takže se domnívám, že establishment doufá, že pouze zpomalí vývoj Ruska a Číny natolik, aby dosáhl oné fáze singularity, kdy bude možné začít sklízet skutečné drtivé výhody rozvoje umělé inteligence co možná nejnerovnějším a dominantním způsobem.

Může znít neintuitivně, že USA nyní chtějí zmrazit ukrajinský konflikt, vzhledem k tomu, co jsme si řekli výše, ale právě zmrazení může umožnit jeho pokračování. To proto, že v jejich očích je jeho zmrazení dočasnou přestávkou umožňující přezbrojení a dobití Ukrajiny pro další prodloužené 2. kolo, pak 3. a 4. atd. Nezamrazení by Rusku umožnilo získat velké „rozhodující“ vítězství, které by konflikt jednou provždy ukončilo a Rusko by zcela ovládlo území Ukrajiny.

Jistě, v tu chvíli by se mohli vrátit do druhého sledu, jak jsme o tom mluvili, a aktivovat Polsko jako dalšího bojujícího. Ale ani to není nikdy stoprocentně spolehlivá varianta; proč vyhodit další, nejistější trumf, když můžete dál dojit ten první?

Do popředí se tedy nyní dostává to, že americké elity zřejmě zastávají názor, že pokud nemohou konflikt zmrazit, pak alespoň nechají Evropu, aby jej financovala a prodlužovala na vlastní náklady, čímž dosáhnou dvou důležitých cílů:

možňuje do jisté míry přijatelný scénář, kdy Evropa bude nadále bankrotovat – což ji učiní poddajnější a závislejší – a zároveň bude vykrvovat Rusko – což je jako kompromisní varianta poměrně schůdný kompromis.

Problém je v tom, že vládnoucí elita Ukrajiny nemá jinou možnost než zdvojnásobit své úsilí, protože pokud bude konflikt zmrazen, vyjde na světlo mnoho z jejich špinavého prádla, včetně – což je pro ně nejkatastrofálnější – rozsahu ztrát a destrukce ukrajinské společnosti, což nikdy nepřežijí. Budou roztrháni na kusy, což se týká i Zelenského, a pravděpodobně uvězněni, ne–li něco horšího. Takže jsou nuceni přijmout sázku s tím, že půjdou „až na doraz“.

Rozhodnutí o členství Ukrajiny v NATO padne ze dne na den – a v té době už bude Kyjev na vstup do aliance připraven, uvedla Olga Stefanišyna, místopředsedkyně ukrajinské vlády pro evropskou a euroatlantickou integraci.

Faktem je, že podobné prohlášení učinil i americký prezident Biden během summitu NATO ve Vilniusu 11. a 12. července 2023. Na otázku jednoho z novinářů, jak dlouho bude trvat, než Západ přijme Ukrajinu do aliance, odpověděl: „Hodinu a dvacet minut.“

Severoatlantická aliance zkrátka čeká na správný okamžik. Je připravena využít jakéhokoli zmrazení konfliktu s Ruskem nebo pozastavení bojových akcí k oficiálnímu vstupu Ukrajiny do NATO. V souladu s tím musí Rusko tento faktor během SVO plně zohlednit. Nesmí dojít k žádným pauzám – jinak se později formálně ocitneme v konfliktu s členskou zemí NATO.“

Jak bylo nastíněno výše, jedno nebezpečí spočívá v tom, že Ukrajina může být během zastavení bojových akcí přivedena do NATO, což okamžitě změní kalkulace a potenciálně vyšachuje Rusko, i když by to samozřejmě znamenalo obrovské eskalační riziko i pro Západ.

A vyjednané urovnání by přesto bylo – v porovnání s původními očekáváními Západu – ukrajinským triumfem. Jak napsal politolog Samuel Charap v červencovém čísle časopisu Foreign Affairs, rozdělená Ukrajina, která je „prosperující a demokratická a Západ se silně angažuje za její bezpečnost, by představovala skutečné strategické vítězství“.

Předpokládám, že myšlenkový směr k tomu je, že před začátkem války neměl Západ dostatečné opodstatnění pro takovou otevřenou angažovanost, jakou by si přál. Ale teď, když Putin invazí „otevřel plechovku červů“, by některým lidem na Západě příměří nevadilo, protože by už nevypadalo jako dřívější status quo. Západ by nyní mohl Ukrajinu plně ovládnout západními vojenskými prostředky a zcela převzít kontrolu nad jejími ozbrojenými silami jako nikdy předtím s odůvodněním, že je to přijatelné vzhledem k tomu, že Putin již napadl.

Ale jak už jsme řekli, Zelenskij teď nemůže přestat – riskuje, že bude veřejně pranýřován a lynčován za devastaci, kterou bez konce způsobil. Zelenskij tedy nyní oficiálně oznámil, že se tento týden konečně bude zabývat slonem v porcelánu a objasní nové mobilizační postupy, na které všichni čekali.

Kolují nejrůznější zvěsti o tom, co by to mohlo obnášet, od velkého rozšíření nové doby, jako je nábor od 17 do 70 let, o němž někteří mluvili, přes vyhlášení přísnější mobilizace žen až po další pravděpodobnější věci, jako je rozšíření pravomocí komisařů TCC, což dá komisařům větší právní sankce k násilné mobilizaci lidí.

Nejsem si jistý, nakolik je to přesně pravda, ale to, co jsem četl, naznačuje, že navzdory většině vysoce nátlakových náborových metod, které jsme viděli na videích na síti, ukrajinští komisaři ve skutečnosti nemají zákonné oprávnění využívat některé z mimosoudních metod, které se v současnosti používají. A údajně lze v některých případech zavolat skutečnou policii, aby donucovací komisaře „odháněla“. Zkrátka se zdá, že se pohybují v jakési právní „šedé zóně“, kterou nevědomí občané často pouze trpí. To se týká i takových policejních pravomocí, jako je násilné zastavování aut občanů na silnici a jejich zadržování nebo vnikání do určitých prostor, zejména soukromých domácností. To všechno jsou oblasti, které komisaři – podle tohoto chápání – nejsou právně oprávněni porušovat, přesto tak činí prostě ze zoufalství, aby získali své kvóty, a často je to společensky povoleno jen z toho důvodu, že nikdo nechce rozhoupat loď a být obviněn ze sabotáže válečného úsilí.

„Nyní se objevuje spousta otázek ze strany TCC (komisařů) a těch občanů, které se snaží mobilizovat. Ve skutečnosti TCC nemá žádná práva zastavit člověka, dát mu předvolání, požadovat po něm dokumenty. Policie se od toho někdy distancuje, aby nebyla v centru skandálu, aby člověka nepřitáhla,“ řekl Kostenko v Rádiu NV.

Proto se proslýchá, že další Zelenského dekret tyto pravomoci komisařů vlastně právně rozšíří, aby mohli mít plné policejní pravomoci při zadržování lidí na ulici, vyžadování dokladů a identifikace a různých podobných věcí.

„Náš zdroj v OP řekl, že prezidentská kancelář se chystá problém nedostatku zbraní srovnat s masovou mobilizací. Ukrajinské ozbrojené síly vynaložily příliš mnoho prostředků na operaci Azov a nyní je třeba posílit mobilizaci tak, aby v roce 2024 byly rezervy pro novou protiofenzívu.“

Další zvěst z kanálu Rezident_UA uvádí, že Zelenskij plánuje získat potravu z nové mobilizace a pak hodit Zalužnému pod nohy tím, že na něj vše hodí, čímž by vlastně zabil „dvě mouchy jednou ranou“ – zbavil by se tak albatrosu Zalužného a zároveň by si Zelenskij umyl ruce od krve a hříchu.

„Náš zdroj v OP uvedl, že prezidentská kancelář chce využít nenávisti Ukrajinců k TCC proti Zalužnému, který zosobňuje ozbrojené síly Ukrajiny, což znamená, že za všechny excesy v mobilizaci nese odpovědnost. Bankova připravuje řadu informačních kampaní, které mají vrchního velitele zdiskreditovat a následně odstranit „

Obecně se zdá, že všechny teze, které jsme v poslední době četli o přechodu Ukrajiny do obranné pozice, se ukazují jako pravdivé. Zdá se, že Zelenského strategií je prozatím „konzervační režim“, pouze s některými vybranými, symbolickými útočnými akcemi v oblastech, kde se může naskytnout příležitost.

Potvrzují to zprávy z fronty, které potvrzují, že použití dělostřelectva, dronů atd. na Ukrajině prudce pokleslo. Zpravodajové na ruské frontě přímo uvedli, že to vypadá, že Ukrajina nyní silně šetří municí. To potvrzuje i dva dny staré video, na němž je zachycen ruský voják na frontě u Avdějevky. (Video nelze vložit, editor)

Nicméně, jak jsem již řekl, myslím si, že Ukrajina má stále spoustu materiálu pro další nápor v budoucnu, ale žádný skutečný ofenzivní potenciál. Nebezpečí průlomu na žádné frontě už téměř nehrozí.

Například celá Chersonská fronta je z ukrajinské strany podvod. Šance na podstatný průlom nebo skutečné „předmostí“ je tam nulová, protože logisticky je to prostě nerealizovatelné. Příznivci UA nadále používají různé vyloženě hoaxy a psyopy, aby se pokusili zastrašit nebo demoralizovat ruské jednotky, jako například zveřejnění poplachu před dvěma týdny, který měl tvrdit, že se ruské síly připravují na velký ústup. Ruské ministerstvo obrany to rychle odmítlo jako provokaci; zpráva byla ve skutečnosti přesně na roční výročí stažení z Chersonu v roce 2022 a zdálo se, že se někdo naboural do ruských médií, aby zveřejnil kotelní zápis pro toto stažení – buď to, nebo nějaká vnitřní provokace.

Ale jednoduše řečeno, AFU nedělá nic jiného, než že . Tím nechci říct, že ruské síly nemají nějaké hluboké problémy s různou koordinací a občasnými chybami, které vedou ke skokovému nárůstu úmrtí vojáků, ale situace je plně pod kontrolou a Ukrajina nemá schopnost dostat přes sebe ani lehkou výzbroj, kromě jednoho BMP a Humvee, které se jim podařilo přeplout a které byly před týdnem nebo dvěma rychle zničeny. Proslýchá se, že průměrná životnost AFU na levobřežním „předmostí“ je méně než dva dny.

Ve skutečnosti se toto divadlo stalo pro Ukrajinu hlavním případem „omylu utopených nákladů“ vojenského druhu. Nyní si ho propagovali jako takovou iluzi, že přiznat porážku a prostě se stáhnout by znamenalo velkou ránu pro jejich prestiž a morálku. V tuto chvíli jsou tedy navzdory katastrofálním ztrátám nuceni „udržovat zdání“ tím, že jako oběti vlastní přepjaté propagandy přivádějí do mlýnku nekonečný vlak masa.